Čmáravý koutek - čarodějka Evelyn

11. února 2014 v 8:33 | Taive |  Má tvorba
Poučila jsem se. Před deseti dny jsem bláhově slibovala, co všechno sem dodám do týdne. No, nestalo se. Teď už vím, že sliby chyby a příště využiju výslechovou taktiku mlžení a zatloukání. Moje schopnost organizovat si čas, inspirační i technické zdroje je tristní.
Takže, co že je to tu k vidění za potvoru? Můj amatérský pokus o portrét mé milé Evelyn. Vy ho nebudete ušetřeni, ale před ní ho hodlám důsledně zapřít, vážně se bojím otrávených jehlic v matraci. :-D Z důvodu beznadějného technického zázemí tu vidíte tuhle nevystínovanou nedomrlinu. Věnuji balíček gumových medvídků tomu, kdo mě naučí s fotoshopem, nebo aspoň vyrazí vyhrožovam mému skeneru s baseballovou pálkou.


(druhá, přeci jen lépe naskenovaná verze)

Mějte se pěkně a prohánějte múzy.

Taive
 

Mycelium: Jantarové oči - Vilma Kadlečková

6. února 2014 v 16:16 | Taive |  Četla jsem















Dnes tu nejsem proto, abych se pokoušela o recenzi. To slovo totiž v sobě tak nějak implicitně zahrnuje povinnost kritiky. Postřehů, co všechno dané dílo sráží, co všechno by se dalo udělat lépe. Já nic takového nemám v úmyslu. Tentokrát nemám pražádnou motivaci a vůbec žádné podklady pro jakékoli negativní hodnocení. Můžu jen zcela banálně konstatovat, že jsem uchvácena. Netroufám si hodnotit, která kniha by se měla dostat do čela žebříčku těch nejlepších vydaných v právě uplynulém roce, na to přeci jen nejsem dostatečně sečtělá. Pro mě osobně představuje ale Mycelium jednu z nejlepších knih, které jsem kdy měla tu čest otevřít. V tomto článku bych vás chtěla pozvat na procházku po tom, co by podle mě měla obnášet skvělá literatura. Neštítíte-li se chvalozpěvů, račte dále.

Enderova hra - aneb jak zabít potenciál a emoce snadno a rychle

2. února 2014 v 20:24 | Taive |  Viděla jsem, slyšela jsem

Enderova hra Orsona Scotta Carda je knihou nacpanou emocemi a napětím až k prasknutí. I kdybyste toužili být velmi kritičtí, jen těžko jí můžete vytknout nedostatek silných postav, vývoje a k nesnesení napnuté gradace finále. Z filmu na motivy první knihy Enderovy ságy na vás zato tato potenciální zklamání vyskočí pro jistotu všechna, snad aby to hezky kontrastovalo s papírovou předlohou. Ano, filmy podle knih se posuzují jen těžko. Já se ale nikdy nepokládala za hnidopicha, neschopného uznat kvality filmu jen proto, že se odchýlil od předlohy. Pokud ovšem film nějaké kvality má. A v Enderově hře se jakékoli klady hledají jen velmi obtížně.
 


Měsíčník psavce - leden

29. ledna 2014 v 15:13 | Taive |  Ze života psavce
Leden je měsíc mimořádně hektický. Mně se v něm letos podařilo nenechat se vyrazit ze školy a dokonce se dobrat konce semestru se vztyčenou hlavou. Přežila jsem a v únoru snad splaším i trochu času na blog.
Teď tu sladkou hudbu budoucnosti ale na chvilku ztlumím a stručně zrekapituluji, copak se mi v letošním příjemně rozehřátém a rozkvetlém lednu přihodilo na poli psavském a čtenářském.

Velká čtecí výzva a jiná předsevzetí

8. ledna 2014 v 21:19 | Taive |  Ze života psavce
(Upozornění - Neberte tento článek jako novoroční, koneckonců Nový rok už máme jaksi týden za sebou. Spíš se jedná o příznak porodních bolestí tohohle blogu.)

Jsem ten typ člověka, který si předsevzetí zásadně a nikdy nedává. Žiju v duchu hesla: "Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří, ať máš dva dny volna." Největší cnost, ke které jsem se dopracovala, je upřímnost sama k sobě. Vím, že nejsem schopná dodržovat termíny a předem dané regule a nesnažím se tedy takovými hloupostmi zbytečně zatěžovat. Na druhou stranu, když už člověk něco dělá, měl by do toho jít s vervou. A ta se jen těžko udržuje, pokud za sebou nevidíte hmatatelné výsledky. Takže jsem se v rámci sebemotivačního programu a "výcvikového plánu" tohohle mladičkého blogu rozhodla své zásady nonšalantně přehlédnout a vytyčit si pár výzev pro rok 2014.

Sborník literární soutěže New weird - Sladké sny

6. ledna 2014 v 11:19 | Taive |  Četla jsem

Literární soutěž New weird je unikátním počinem Kateřiny Andrlové alias Sussanach, která ji na svých stránkách pořádá již třetím rokem. Jediné české klání amatérských povídek v tomhle zvláštním mladém žánru fantastiky právem získalo pozornost i ze strany nakladatelů a kritiků a tak se o letošních Vánocích objevil na stránkách Sardenu sborník vítězných prací z uplynulých dvou let, (můžete si ho tu stáhnout a nebude vás to ani nic stát) v krásné obálce Petry Slovákové. Organizátorce soutěže a všem úspěšným soutěžícím nezbývá, než pogratulovat, a ponořit se mezi mutanty, nemrtvé, živé stroje, kouzelníky a homunkuly do podivných a čarovných světů.

DeviantArt, nekonečná studnice talentu a nápadů

5. ledna 2014 v 17:34 | Taive |  Inspirace z webu
Deviantart zná asi každý. Každý taky ví, že se tu dá narazit na talentované lidi s nekonečnou představivostí a snad bohy posvěcenýma rukama. Já bych se s vámi chtěla podělit o své nadšení z některých z těchto talentovaných bytostí, jejichž nápady mě fascinují a inspirují, nejen v mém psacím úsilí. A protože právě inspirace je to hlavní, co já osobně na těhle stránkách hledám, pojmu tenhle článek (nebo spíš krátkou propagační zprávu) jako malé okénko pro všechny podnikavce na poli fantasy, sci-fi a hororu, ať už píšou, malují, hrají hry na hrdiny, nebo svými rozlítanými myšlenkami tvoří cokoli jiného ve vzdálených světech.

Hladová přání - Tereza Matoušková

25. prosince 2013 v 13:37 | Taive |  Četla jsem
Novela Hladová přání je jednou ze tří vydaných knih mladé české spisovatelky Terezy Matouškové, alias blogerky Temnářky. Když jsem před několika měsíci narazila na literární stránky této autorky, okamžitě mi učaroval lehký, hravý, i když mnohdy temný styl psaní a plastičnost jejího fantastického světa a postav. Teď jsem se konečně dostala i k zakoupení knížky a jejímu přečtení. (Moc si vážím toho, že exemplář, který mám tu čest přechovávat ve své knihovničce, je opatřen autorčiným vlastnoručním věnováním. Jsem na něj hrdá a velmi jí tímto děkuji :-).)
A jaké jsou dojmy? Tereza Matoušková má svůj charakteristický styl. Její svět, postavy i způsob vyjadřování jsou do značné míry opravdu nezaměnitelné. Čtenář její text zkrátka pozná, což je vzhledem k mládí autorky samo o sobě obdivuhodné. Pro mě jsou její texty hravé, osvěžující i příjemně mrazivé a Hladová přání mě rozhodně nezklamala.

Veselé Vánoce

24. prosince 2013 v 13:27 | Taive
Veselé, klidné a spokojené Vánoce a celý příští rok všem psavců, čtenářům, snílkům i všem ostatním! :-)


Dcera čarodějek - Dorota Terakowska

24. prosince 2013 v 0:44 | Taive |  Četla jsem

Fantasy žánr je krajina velmi bohatá a různorodá. Dá se tu natrefit na džungle nápadů i na vyprahlé kouty, kde o svlažující originalitu ani nezavadíte. Je to také žánr plný klišé, žánr, který vznikl z pohádek a legend. Tohle všechno si zjevně uvědomovala paní Dorota Terakowska, když psala svou nejslavnější knihu. Dcera čarodějek je moderní mýtus. Mýtus o zemi, bez kultury, úcty a víry, kterou může zachránit jen čisté, mírumilovné srdce. Mýtus typický pro dvacáté století. Snad právě to mu dodává jedinečnou, tísnivou, neskutečnou, ale zároveň naléhavou atmosféru, která je hlavní devizou této knihy.

Kam dál