Prosinec 2013

Hladová přání - Tereza Matoušková

25. prosince 2013 v 13:37 | Taive |  Četla jsem
Novela Hladová přání je jednou ze tří vydaných knih mladé české spisovatelky Terezy Matouškové, alias blogerky Temnářky. Když jsem před několika měsíci narazila na literární stránky této autorky, okamžitě mi učaroval lehký, hravý, i když mnohdy temný styl psaní a plastičnost jejího fantastického světa a postav. Teď jsem se konečně dostala i k zakoupení knížky a jejímu přečtení. (Moc si vážím toho, že exemplář, který mám tu čest přechovávat ve své knihovničce, je opatřen autorčiným vlastnoručním věnováním. Jsem na něj hrdá a velmi jí tímto děkuji :-).)
A jaké jsou dojmy? Tereza Matoušková má svůj charakteristický styl. Její svět, postavy i způsob vyjadřování jsou do značné míry opravdu nezaměnitelné. Čtenář její text zkrátka pozná, což je vzhledem k mládí autorky samo o sobě obdivuhodné. Pro mě jsou její texty hravé, osvěžující i příjemně mrazivé a Hladová přání mě rozhodně nezklamala.

Veselé Vánoce

24. prosince 2013 v 13:27 | Taive
Veselé, klidné a spokojené Vánoce a celý příští rok všem psavců, čtenářům, snílkům i všem ostatním! :-)


Dcera čarodějek - Dorota Terakowska

24. prosince 2013 v 0:44 | Taive |  Četla jsem

Fantasy žánr je krajina velmi bohatá a různorodá. Dá se tu natrefit na džungle nápadů i na vyprahlé kouty, kde o svlažující originalitu ani nezavadíte. Je to také žánr plný klišé, žánr, který vznikl z pohádek a legend. Tohle všechno si zjevně uvědomovala paní Dorota Terakowska, když psala svou nejslavnější knihu. Dcera čarodějek je moderní mýtus. Mýtus o zemi, bez kultury, úcty a víry, kterou může zachránit jen čisté, mírumilovné srdce. Mýtus typický pro dvacáté století. Snad právě to mu dodává jedinečnou, tísnivou, neskutečnou, ale zároveň naléhavou atmosféru, která je hlavní devizou této knihy.

Hobití výprava do Ereboru pokračuje

23. prosince 2013 v 23:22 | Taive |  Viděla jsem, slyšela jsem



Tak jsem byla na Hobitovi, taky téměř o půlnoci, i když víc jak týden po premiéře. No co, nikdo není dokonalý a dřív se prostě čas nenašel. A co dojmy? Částečně je to tím, jak moc jsem se na tenhle film těšila, každopádně to ve mně vře. V dobrém i špatném slova smyslu, tak nějak se ty dva proudy sváří a nechtějí si navzájem ustoupit. Ještě doplním, že jsem byla na 2D s titulky a veškeré mé výtky a pochvaly k promluvám postav směřují tedy skutečně na originální herce.

Rekapitulace oproti prvnímu dílu:
Stabilně dobrý - Bilbo (díky Martine); zlepšilo se - mé rozlišování mezi trpaslíky (osobnost jich získala asi třetina, ale lepší než nic); zhoršilo se - soudtrack (titulky vedou)
Nejpříjemnější překvapení dvojky - král Temného hvozdu Thranduil; nejnepříjemnější překvapení - drak Šmak

A jak k tomu všemu došlo?

(Předem upozorňuji, že tento článek, stejně jako všechny další o filmech, knížkách a vůbec, může obsahovat spoilery.)

Štěstí v kostkách - část druhá

20. prosince 2013 v 22:14 | Taive

Oscar uchopil mezi prsty, tlusté jako jitrnice, malou dřevěnou krabičku.

"Kostky jsou úplně obyčejné. Dáme si sola buscu, víš, že je moje oblíbená. A tady přichází má tajná zbraň!" Teatrálně rozhodil rukama. Na schodech ze sklepa se ozvaly několikery kroky. "Stála mě majlant. Beru jen prvotřídní zboží, takže by mě vážně zajímalo, jestli si s ní ty poradíš." Masitá ústa mu rozeklála tvář širokým obloukem úsměvu.

Štěstí v kostkách - část první

20. prosince 2013 v 22:12 | Taive

Gemma procházela temnou, špinavou uličkou. U zdi chrchlavě chrápal žebrák. Od jeho ležení se nesl zápach moči a hnoje, odklízeného do takových míst při čištění centra města a dostatečně výhřevného, aby si pro něj obyvatelé chudinských čtvrtí našli vlastní využití. Sem tam se kolem ní mihla postava klopýtající v delirickém vytržení. Lodě z jihu se vrátily k břehům Nuady a překupníci opia zahájili své každoroční žně.

Loutkář - část sedmá

20. prosince 2013 v 22:07 | Taive

Líně se opíral o zeď naproti vchodu pro zaměstnance university a zapaloval si doutník. Vchod ozařovala trocha světla dosahující sem od pouličních luceren, zůstával zavřený a tichý. Hustě pršelo. Déšť šuměl v koruně ořešáku stínícího malý ostrůvek suché dlažby pod sebou před nenasytnými kapkami. Lionel k němu zvedl hlavu a vyfoukl obláček kouře. Kousek od něj se ozvalo chraptivé zakašlání. Člověk od městské gardy, který tu byl s ním, se očividně nudil. Inkvizitor se mu nedivil. Šlehl rozčileným pohledem po malém portálu. To tam snad bude spát, nebo co?

Loutkář - část šestá

20. prosince 2013 v 22:06 | Taive

Ulice byly prázdné, ne ovšem tiché. V každém domě hlasitě oddechoval některý ze spících obyvatel a dobytek ve stájích hrabal kopyty v suché slámě. Od přístavu přicházel hospodský halas. Vzdálený příliv narážel na břeh, ve spárách zdí sténal vítr.

Lothar procházel tou hlučnou, ukřičenou nocí s límcem kabátu zdviženým a kloboukem naraženým hluboko do čela. Tvář, která se pod ním občas zableskla v měsíčním svitu, byla mléčně bílá. Do dálky se před ním táhla stopa z bledě zářícího dýmu. Směřovala dolů, k moři.

Loutkář - část pátá

20. prosince 2013 v 22:03 | Taive

Otevřel oči. Kolem panovala hluboká noc. Do oken strážnice svítil měsíc a zaléval malý pokojík přízračným jasem. Nevěděl, co ho probudilo, ale náhle byl dokonale bdělý. Zaposlouchal se do okolního ticha. Přivřel víčka a s maximálním soustředěním rozvinul citlivé nitky vědomí do všech koutů domu. Někde vzadu spali dva strážní. V popředí ale přitahoval jeho pozornost pohybující se objekt tvořený temnou vířící mlhou. V tom oblaku se skrývala lidská postava a pomalu, plíživě se k němu přibližovala chodbou.

Loutkář - část čtvrtá

18. prosince 2013 v 22:35 | Taive

"Tak dost! Vážně začínáte být otravný, Lioneli. Mohl byste mi konečně prozradit to velké tajemství, proč pleníte mou laboratoř!?" Evelyn rozčileně klepala střevícem o naleštěné dlaždice podlahy.