Hladová přání - Tereza Matoušková

25. prosince 2013 v 13:37 | Taive |  Četla jsem
Novela Hladová přání je jednou ze tří vydaných knih mladé české spisovatelky Terezy Matouškové, alias blogerky Temnářky. Když jsem před několika měsíci narazila na literární stránky této autorky, okamžitě mi učaroval lehký, hravý, i když mnohdy temný styl psaní a plastičnost jejího fantastického světa a postav. Teď jsem se konečně dostala i k zakoupení knížky a jejímu přečtení. (Moc si vážím toho, že exemplář, který mám tu čest přechovávat ve své knihovničce, je opatřen autorčiným vlastnoručním věnováním. Jsem na něj hrdá a velmi jí tímto děkuji :-).)
A jaké jsou dojmy? Tereza Matoušková má svůj charakteristický styl. Její svět, postavy i způsob vyjadřování jsou do značné míry opravdu nezaměnitelné. Čtenář její text zkrátka pozná, což je vzhledem k mládí autorky samo o sobě obdivuhodné. Pro mě jsou její texty hravé, osvěžující i příjemně mrazivé a Hladová přání mě rozhodně nezklamala.


Stejně jako ostatní autorčiny knihy, i příběh této se odehrává ve světě Podmoří. Postapokalyptické magické říši, na jejímž nebi září mechanické slunce a měsíc, kterou ovládá šlechta a mocní mágové a namísto lidí ji obývají Temnáři a Delfové. Není to ale jen neobvyklé prostředí, co mě okouzlilo. Autorka zná své silné stránky: originální humor a schopnost působit na city čtenářů skrze své zajímavé a propracované postavy, a naplno jich využívá. Celý příběh tak kolísá mezi konverzační komedií a plíživým napětím, pohádkou a hororovými momenty.

Nejsilnější stránkou knihy a zároveň jejím nejvýraznějším prvkem jsou právě postavy. Dynamika příběhu vyplývá v podstatě beze zbytku z jejich vzájemných interakcí.
Setkáme se se čtveřicí podmořský čarodějů (Temnářčiným věrným čtenářům už dobře známých) a jejich malou schovankou Jukatou. Dospělé postavy jsou vylíčeny v sytých živých barvách. Jejich dialogy a vztahy mezi nimi jsou tím hlavním, co čtenáře upoutá. Každý z nich má svá temná tajemství, skryté touhy a staré šrámy, které se do jejich charakterů uvěřitelným způsobem promítají. Jejich rozhovory, které zabírají značnou část knihy, jsou živé, svižné a velmi zábavné. Autorka využívá specifický druh humoru, který zároveň knížku definitivně vyčleňuje z dětské literatury.
Trochu problém jsem měla s hlavní hrdinkou. Jukata prožívá nebezpečí, do kterého se dostává i své trápení uvěřitelně, zároveň ale jako by paradoxně nebyla plnohodnotnou součástí knihy. Respektive, jako by její příběhová linka byla oddělena od linky dospělých. Její interakce s nimi mnohdy slouží spíš k prohloubení dospělých charakterů, než příběhu samotnému, natož jeho hlavní postavě. Velký zmatek v hlavě mi způsobilo přemýšlení nad tím, kolik má být hlavní hrdince vlastně let. Možná je to někde v knížce napsané a na vině je má nepozornost. Nicméně to nic nemění na faktu, že ze způsobu, jakým s ní starší jednají a jak ona sama jedná s nimi, se dá poznat jen tolik, že záhadně osciluje mezi šesti a čtrnácti lety. Pro mě to bylo opravdu trochu matoucí.
Poslední postavou, vyskytující se v příběhu, je pak hlavní záporák, bytost správně zlomyslná a manipulativní. Z jeho vlivu na malou Jukatu, z její bezmoci a zoufalství skutečně běhá mráz po zádech.

Asi nejvýraznějším nedostatkem knihy je její nepřehlednost. Autorka má tendenci rychle přeskakovat mezi místy, ději i postavami. Někdy to funguje a vyvolává to kýžené napětí. Jindy je to ale bohužel poněkud zmatečné, a alespoň já jsem musela několikrát tápat a vracet se, abych pochopila, co že se zrovna děje a o čem že to čtu. V jednu chvíli se vyskytne dokonce příležitost číst jeden a ten samý rozhovor dvakrát za sebou v nepatrně pozměněných kulisách. Nenašla jsem pro to žádný logický důvod a byla jsem nucena danou pasáž prostě zmateně přejít. Těsnější nebo přehlednější propojení jednotlivých úseků textu by velmi napomohlo čtenářskému prožitku.
Trochu lituji čtenáře Podmořím nepolíbené, ti totiž, vzhledem k minimu popisů a neobvyklosti světa, budou mít asi ještě mnohem těžsí práci se v tom celém vyznat, než já, která jsem přeci jen měla už utvořenou určitou představu.

Hladová přání jsou rozhodně pozoruhodným počinem na poli tuzemské fantastiky. Mají v sobě originalitu, švih, napětí i sympatický a trochu bláznivý humor.


Za povšimnutí stojí i grafická stránka knihy. Elegantní obálka a vyzdobení knihy jednoduchými, ale s citem pro příběh a postavy provedenými ilustracemi od výtvarnice Aleny Kubíkové, jsou příjemnou třešničkou na dortu a opět knihu posouvají dál, co se týče osobitosti.


Tereza Matoušková nenechává svůj magický svět spát a je to jen dobře. V budoucnu se tak, snad dočkáme dalších knih z Podmoří. Pokud je mi známo, v současné době autorka připravuje k vydání román Vílí kruhy, na který se já osobně moc těším. Držte jí se mnou palce, ať se vše podaří, jak má. Čas si zatím můžete krátit na stránkách spisovatelky http://temnarka.blog.cz nebo výtvarnice http://ajinak.cz . Já to určitě udělám ;-).

Taive
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama