Loutkář - část čtvrtá

18. prosince 2013 v 22:35 | Taive

"Tak dost! Vážně začínáte být otravný, Lioneli. Mohl byste mi konečně prozradit to velké tajemství, proč pleníte mou laboratoř!?" Evelyn rozčileně klepala střevícem o naleštěné dlaždice podlahy.


Neměla ani ponětí, proč Řád zrovna dnes popadla ta neodbytná touha otrávit jí život. A vyrabování universitního inventáře psychoaktivních látek? To už byl dost silný odvar. Kdyby tu práci aspoň svěřili někomu zevnitř školy. Takovou možnost ale řádoví vyšetřovatelé úspěšně přezírali a zřejmě nepovažovali za nutné ani tak základní opatření, jako nějak logicky svou činnost objasnit.

Věděla, že s lordem Lionelem se rozumná domluva nedá očekávat. Dobře ho znala z řad Lutécké smetánky a každopádně k němu nechovala ani náznak vřelých citů. Rozčileně pohlédla na kapesní hodinky. Pozdní večer se přehoupl v noc.

"Samozřejmě, má drahá lady Vestlai-Fox. Vysvětlení není nikterak složité, jistě se ho v nejbližších dnech dočkáte," odpověděl vysoký muž se znuděným výrazem v pohledné, ale nesympatické tváři. Na klopě elegantního kabátu se mu leskl odznak se stříbrným havranem. "Mimochodem," usmál se a přejel čarodějku zálibným pohledem. "Ujišťuji vás, že bych nemohl trávit večer v krásnější společnosti. Je to škoda, že se my dva stýkáme jen v pracovních záležitostech. V tak pozdní hodinu je všechna ta formálnost přeci jen trochu zbytečná, nemyslíte?"

Evelyn zvedla koutky rtů do sladkého úsměvu. "Ale jistě, vážený lorde, nedovedu si ani představit, jak lépe trávit páteční večer, než pozorovat neomaleného oficíra, kterak ničí mou mnohahodinovou práci. Tvářit se, že mi vaše absurdní návrhy přijdou roztomilé, je již jen maličkost." Svůdně zamrkala.

Lionelův výraz by mohl řezat sklo. "Fascinuje mě vaše schopnost hrát si na ctnostnou dámu. Odpovídáte významu těch slov tak málo, až je ta snaha opravdu dojemná. Na Heinze jste taky takhle milá? Nebo se mu už povedlo vás zkrotit, že se k němu vinete tak ochotně?"

Evelyn výhružně zavrčela: "Možná byste si měl dávat pozor, koho chcete krotit. Mohl byste se spálit, můj milý lorde inkvizitore." Výsměch z jejích slov odkapával jako hustý koncentrovaný sirup. "Co kdybychom si ušetřili čas a místo tohohle nesmyslného plkání přešli k věci. Takže, po čem že vás sem inkvizice poslala čmuchat?"

Tvář se mu zkřivila vztekem, prsty v kožené rukavici sevřel v pěst. Čarodějce prolétla hlavou myšlenka, co by se stalo, kdyby se ji vážně odhodlal udeřit. V duchu se zle usmála při představě všech těch náhle obhajitelných možností pomsty.

V tom se jí za zády ozvalo nesmělé zaklepání. Evelyn se prudce otočila. Mladá asistentka, nervózně přešlapující ve dveřích a pozorující rozparáděnou dvojici, sebou vystrašeně trhla.

"Jen jsem vám chtěla říct, že odcházím, paní profesorko. Myslím, že už jste tu jen vy a doktor Heller. Mohla bych vás poprosit, jestli byste se po něm potom nekoukla a případně nezamkla laboratoře? Víte, jaký je." Omluvný výraz v ženině tváři silně připomínal provinilé štěně.

"Jistě Sandro, klidně jděte. Dobrou noc."

Dívka odběhla a Evelyn se otočila zpátky k nezvanému návštěvníkovi. Nalezla jej, jak pokračuje ve své rozčilující práci. Právě velmi nešetrně rozhrnoval řádky zkumavek na profesorčině osobním pracovním stole. Křehká skleněná baňka se rozjela po stolní desce. Zachytila ji a zachránila před pádem.

Podstatně tišším a formálnějším hlasem pokračovala: "Takže, o co jde? Kdybyste mi ráčil říci, co hledáte, mohla bych vám s tím pomoci."

Lionel se uchechtl.

"Ujišťuji vás, že pokud by to znamenalo, že odsud rychleji vypadnete, bude mi neskonalým potěšením."

"Jistě je vám známo, kde se v současné době zdržuje váš, ehm, miláček." V inkvizitorově podání to slovo znělo jako něco sprostého. "Mimochodem, roztomilá tretka," trhnul hlavou směrem k čarodějčině ruce zdobené jemným prstýnkem s říční perlou. "Skoro, jako byste si vy dva snad hráli na manžele."

Evelyn přešla poznámku mlčením a pokračovala k věci: "Ano, je mi známo místo Lotharova pobytu, psal mi. Prý se jeden z přístavů na východě potýká s neobjasněnými úmrtími. Smutná záležitost. Nicméně nevidím žádnou souvislost mezi tamními potížemi a vaším zdejším počínáním."

"V tom případě asi nejsou vaše znalosti nejčerstvější." Lord Lionel se pousmál. "Nic konkrétnějšího nevíte? Ani to, že ho práce dovedla do pro vás oba nebezpečných vod?" V hlase mu zaznívalo něco vyčkávavě pobaveného.

Evelyn ucítila, jak jí přejel mráz po zádech.
"Co má za potíže?"

"Profesní tajemství," odbyl ji.

"Lioneli, nezahrávejte si se mnou. Co se mu stalo!?"

Odpovědí jí byl jen protivně vševědoucí pohled a mrazivé mlčení.

"Někdo byl otráven? Proto jste tady?"

"Možná. Je mi to neskonale líto, ale mohlo by vám to poněkud pochroumat váš dojemný vztah."

Jeho úšklebek ji doslova pálil ve tváři. Srce jí sevřel strach. Pohledem ho přinutila podívat se jí do očí a tiše zopakovala: "Lioneli, musím to vědět! Co se stalo? Je v pořádku? Prosím!"

Po jejím posledním slově zavládlo ticho. Tak hluboké, že se tiché bublání složitého destilačního aparátu za Evelyninými zády zdálo být téměř ohlušující.

"Pokud vím, tak ano," přerušil mlčení inkvizitor.

Evelyn si slyšitelně oddechla.

"Což ovšem neznamená, že by potíže neměl. Ani že by nesouvisely s vaší odbornou činností."

"O jaké činnosti to mluvíte? Pracuje přeci na nějakém případu s nekromancií, ne? Se vší úctou, mé odborné znalosti v této oblasti nestojí za řeč," ušklíbla se.

"A co jiná oblast? Řekněme, vývoj drog na ovládání mysli? V Ambiani zemřelo pár lidí v důsledku jejich špatného použití. Zdá se ovšem, že pachatel se rychle učí. Ten poslední pokusný králík vydržel celkem dlouho, než ho kolega Heinz eliminoval." Lionelovi hrál na tváři zlý úsměv.

Evelyn se zarazila.

"Aha, to jsem si mohl myslet. Je na světě aspoň něco, co je vám svaté? Nebo byste pro své vědátorské pobavení udělala cokoli?" shlížel na ni s ošklivým úšklebkem. "Možná to nakonec budete vy, kdo se dostane do skutečných potíží. Možná byste se měla začít snažit být na mě milá."

Ucítila, jak jí vysychá v ústech. Naprázdno polkla.

"Ujišťuji vás, že mi travičství nepřijde ani trochu zábavné. Měl byste se zamyslet nad svými investigativními schopnostmi. Sotva se vám podaří do čehokoli mě namočit jen na základě faktu, že pracuji s jedy a chemikáliemi. Tohle je alchymistická laboratoř, co byste tu čekal, sbírku pletacích strojů? A jestli se domníváte, že se leknu vašich výhružek a s prosíkem vám padnu do náruče, tak to už jste se zahrabal opravdu hluboko do říše snů." Čarodějka se uchechtla, ale ten smích jí ve vlastních uších zněl podivně nevesele.

"Takže není nic, co byste mi v této souvislosti chtěla povědět?"

Zvedla kamenný pohled zelených očí k zamračené tváři. "Ne, o ničem takovém opravdu nevím," prohlásila rozhodně.

o

Na přístav Ambiani padal soumrak. Tichá ulice, kterou procházel, jako by polykala zvuk jeho kroků. Ubíral se jí beze slova a v hlubokém zamyšlení, s rameny nahrbenými proti větru, který se se soumrakem svedl od moře a vířil prach města.
Nedalo se s jistotou předvídat, co teď vrah podnikne. Když vtrhli do jeho doupěte uprostřed změti přístavních uliček, našli jen zbytky narychlo smazaného runového kruhu na podlaze a rozházené lahvičky od chemikálií. Výmluvné svědectvím o událostech, které se zde odehrály. Lothar už teď věděl o pachateli dost, aby jej dokázal bezpečně identifikovat, kdyby jej potkal na ulici. Nadalo se ale očekávat, že by byl jeho protivník tak hloupý, aby se promenádoval po městě jako ovce jdoucí na porážku. Co ale podnikne? Ta otázka visela ve vzduchu tiše a výsměšně.

Lothar zabočil za roh a opět se před ním otevřelo známé prostranství mezi strážnicí a nevěstincem. Ano, tahle možnost mu hlodala v hlavě už od chvíle, kdy se vrahovi podařilo uniknout z telepatického spojení mezi nimi. Dařilo se mu tak dlouho. Muselo se mu líbit, být považován za mstivé monstrum ze záhrobí, nemesis všech hříšných duší města. Teď byl se vším konec. Vrah nemohl mít tušení, kolik toho o něm inkvizitor už ví a kolik toho může ještě udělat. Měl jen dvě možnosti. Buď se pokusit o rychlý útěk, nebo o rychlou ofenzivu. A tenhle grázl, ať už to byl kdokoli, byl každopádně velmi drzý a odhodlaný. Když posílal zprávu o průběhu vyšetřování do Lutécké kapituly, uvedl v ní i svá zjištění a podezření. Ať už se teď jemu povede jakkoli, vrah se dočká spravedlnosti.

Lotharovi se tvář zkřivila neveselým úsměvem. Vešel do strážnice.


"Tak co, dokážete ho chytit, nebo zdrhl nadobro?" Kapitán Pascal kývnul hlavou. Opíral se širokými dlaněmi o desku stolu a tvářil se nervózně.

"Doufejme, že dokážu. Udělal chybu a rozhodilo ho to, je jen otázka času, kdy udělá další. Jestli se v něm úplně nepletu, tak poslední, slibuji." Znaveně se usadil na židli naproti kapitánovi.

Ten se zamyslel: "Stejně mi ale nejde na rozum, jak to ten hajzlík vlastně dělal? Tam dole přeci měl jenom ten zatracenej kruh, žádný serepetičky, a všelijaký ty baňky a bakule, co přece používaj tyhle fištróni. Tak, jak to vyráběl?"

"Očividně ne sám. Dal jsem zatím prověřit místního lékárníka. Po dalších možných komplicích se pátrá, jak víte."

"Pana Fidelase? Ale ne, ten určitě ne! To je chlap, jak věchýtek a strašně přecitlivělej, kuřeti by neublížil. Navíc, no, on není zrovna expert ve svym oboru, abych tak řekl. Je to bývalej kupec, jen rozšířil sortiment a prodává kapky na kašel a zkaženej žaludek. Většinu léků nakupuje, pokud vim."

"Odkud?"

"Od obchodníků z hlavního města nebo pod rukou od vojenskejch felčarů, co projdou kolem, tak různě. Znáte to. No, pak jsou tu ještě různý překupníci. Třeba jeden, nemůžem si na něj došlápnout, umí mizet jak pára nad hrncem. Jezdí s rychlym člunem mezi přístavem a Lutécií, snad ten by o tom mohl něco vědět. Ví o všem, co se dá dobře střelit."

"Takže vy si myslíte, že by to mohl vyrábět někdo z Lutécie?"

"No, to je jasný, tam přece žijou všichni tyhle raraši a šarlatáni. Prej je to město plný černokněžníků a čarodějnic. Podle mě by se s tím mělo něco dělat." Pascal kulil na inkvizitora oči a významně kýval hlavou, div si krk neukroutil.

Lothar okamžik uvažoval, jestli velitel přístavní gardy vážně očekává, že teď vyběhne a za pět minut už povleče smečku zdivočelých slintajících čarodějníků z hlavního města pěkně za flígr.

Když se k ničemu takovému neměl, Pascal rozladěně dodal: "To ví přece každej, prej jsou tam takový i u královskýho dvora a taky na tom jejich univerku."

"To je složité téma," odvětil neurčitě Lothar. "Každopádně vám mohu slíbit, že nikdo z těch, u koho se prokáže, že s vrahem spolupracovali, neujde zaslouženému trestu."

"A co je takovej trest?" zamračil se kapitán.

"Za napomáhání k vraždě dík zneužití magické moci a schopností zná náš soudní systém jen jediný. Popravu."


Ubytovali ho v malém pokojíku v patře. Tam teď stál u okna a díval se ven, na náměstí. Okna nevěstince naproti rozmarně svítila do noci. Ani jedna z jeho obyvatelek dnes ale nevyšla ven. Lothar tomu byl rád. Pociťoval vůči těm ženám uvnitř jakousi potřebu ochrany.

Eve by řekla, že už si zas hraje na rytíře zachraňujícího panny ze spárů zlých šelem. Pak by se jí v očích roztančily jiskřičky, rozverně by mu prohrábla vlasy a stoupla by si na špičky, aby se na něj mohla z blízka usmívat, dokud by to nevydržel a nepolíbil ji.

Při té představě se usmál. Chyběla mu. Poslední dopis jí poslal ještě z hor. Odpověď dosud nedorazila. Zalitoval, že nemají nějakého soukromého havrana, jen pro ně dva. Standardní možnosti pošty byly zoufale pomalé. Ale možná to tak bylo přeci jen lepší. Trápila by se, kdyby věděla, co právě teď dělá.

Zaplašil z hlavy její líbezný obraz, potřeboval se soustředit. Vyhlédl znovu na náměstí a očima prozkoumával temné stíny a zákoutí. V zafačované ruce mu bolestivě tepalo. Zranění z odpoledního souboje bylo zřejmě vážnější, než si původně myslel. Když předával tu nebohou ženu, která dnes přišla coby trojský kůň na strážnici, do péče lékaře, neměl v hlavě nic jiného než starost o její život. V ruce mu znovu zatepalo a hlava se mu zatočila únavou. Jen na chvíli se posadí, v tomhle stavu by stejně těžko něco zmohl. Jen na chvíli, aby ulevil tuhnoucím nohám. Přitáhl si k oknu židli a opět vyhlédl ven do noci plné plíživých stínů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama