Štěstí v kostkách - část první

20. prosince 2013 v 22:12 | Taive

Gemma procházela temnou, špinavou uličkou. U zdi chrchlavě chrápal žebrák. Od jeho ležení se nesl zápach moči a hnoje, odklízeného do takových míst při čištění centra města a dostatečně výhřevného, aby si pro něj obyvatelé chudinských čtvrtí našli vlastní využití. Sem tam se kolem ní mihla postava klopýtající v delirickém vytržení. Lodě z jihu se vrátily k břehům Nuady a překupníci opia zahájili své každoroční žně.


To pomyšlení v ní způsobovalo vlny nevole. Jednak neměla právě v lásce kupčení s lidským zoufalstvím a za druhé nesnášela, když ji někdo tahal ven uprostřed noci. Dnešní neobvyklá a obzvláště nepříjemná kombinace obojího jí prohlubovala vrásky na čele.

Zabočila do další ze spleti uliček. Kouřné šero rozbíjelo jen světlo prokousávající se několika nemytými okenními tabulkami. Přitáhla si tmavý plášť blíže k tělu, aby jej neprotahovala poblitým zápražím a vstoupila do lokálu.

Okamžitě ji pohltila vlna kyselého zápachu. Kořalka a pivo dodatečně zkyslé průchodem žaludečními šťávami působily přívětivě jako políček do tváře. Odhodlaně ignorovala vliv na žaludek vlastní a rozhlédla se. Přes pozdní noční hodinu ji okolní vylidněnost poněkud překvapila. Zdálo se, že šenk U nacucané hydry dnes poctili svou návštěvou velmi spořádaní hosté, schopní odebrat se za účelem zhroucení se do vlastních domovů. Pořád tu ale zůstávala ta možnost, že jim s tím někdo pomohl. To pomyšlení se jí ani trochu nelíbilo. Okolní prázdnota nebezpečně připomínala prostranství boxerského ringu.

Zezadu zaslechla hlasy a neurčitý lomoz. Vzduch kolem jejích paží se zavlnil. Dvojice éterických hádků se přivinula ke své paní a vycenila lesklé dýky zubů. Gemma prošla lokálem a vstoupila do soukromého doupěte za výčepem.


"Á, náš vznešený host se dostavil! Hej vy verbeži, povstaňte, když vchází vévodkyně!" Z hurónského medvědího basu až zvonilo v uších. Od dlouhého dřevěného stolu pokrytého korbely a směsí hracích karet se začaly se skřípotem odsouvat židle.

"Co kdyby mi radši někdo vysvětlil, proč jsem tahána do zaplivaného pajzlu uprostřed noci? Ocenila bych to víc!" přejela pohledem oříškových očí po řadě nejistě se šklebících tváří několika prapodivných existencí. Většina přítomných už zřejmě zaregistrovala dvojici hadů, kteří se v reakci na rozladěnost své velitelky v bojovném výpadu vymrštili vpřed a znovu syčivě stáhli. Jen objemný chlap rozvalující se naproti ní zareagoval jen pobaveným pozvednutím obočí.

Načež si rozepnul poslední zlatý knoflík na doširoka rozhalené honosné vestě, pozvedl korbel a s dalším basovým zvoláním: "Na lesk a slávu naší krásné lady!" jej do sebe obrátil.

Gemma mu oplatila kamenným pohledem.

"Ujišťuji tě, Oscare Gualberto, že kdybych byla tvá vévodkyně, opíjel by ses teď možná tak s žalářníky."

"Ale Gí, miláčku, vždyť jsme přeci staří přátelé," zatvářil se břicháč uraženě.

"Chtěl jsi říct staří známí. Přátelé nejsme od té doby, co jsi přešel ze zlodějíčka na šéfa drogového kartelu."

"A ty ses zas z divadelní tanečnice dopracovala až do královské rady. Každý máme svou kariéru, proč si je navzájem vyčítat? Pamatuju si, jak jsi tehdy poskakovala v těch svých krátkých sukýnkách, vypadala jsi jako lístek ve vánku…"

"To by stačilo, Oscare! Co ode mě chceš!?"

Zklamaně složil ruce, jimiž vykresloval ve vzduchu imaginární piruetky.

"Vlastně jsem měl v úmyslu navrhnout ti obchod."

"To je od tebe ohromně pozorná nabídka, ale víš, s drogama zrovna nekšeftuju," usmála se sladce.

"Nejde o drogy, jen o menší sázku."

Zakroutila zrzavou hlavou na znamení, že nechápe.

"Chtěl bych si s tebou zahrát v kostky. Za určitých zajímavých podmínek." Usmíval se jako ten měsíček na hnoji.
"Jakých podmínek? Tančit ti tu nebudu, na to zapomeň."

"Škoda, věčná škoda…" zamumlal Oscar zasněně. Pod jejím přísným pohledem pokračoval, už vážněji: "Ty se vyznáš v různých těch severských potvorách, viď? Mám tu něco, co by tě mohlo zaujmout. A mě přinést spoustu peněz." Šibalsky se usmál.

Jeho společníci, podivná směska pár ostrých hochů a slizounů v komediantských kabátcích, se pobaveně culili.
"Mluvil jsi o hazardu. O co a proč bych s tebou měla hrát?"

"Jen o pár šušní."

"Nemám náladu utrácet tu svoje šušně."

"Já tvému bratříčkovi říkal, že už je přeci velkej chlap a měl by si svý dluhy platit sám, ale on vypadal vyhlídkou na tvou pomoc velmi posílen. A mě je koneckonců jedno, odkud dukáty padají, hlavně, že zvoní."

Ledový výraz Gemminy sněhobílé tváře ostře kontrastovala s otylým úsměvem.

"Jaké problémy s tebou Darek má?"

"Jaký by? Dluží prachy za opium."

"K čemu by mu bylo opium? Vzít si ho, nejspíš by zabil prvních pár lidí, na které by natrefil, a pak sebe."

"Jó, to já nezkoumám, náš zákazník, náš pán," rozhodil Oscar rukama. "Ale platit se mu už nechtělo, hajzlíkovi. Pokoušel se zdrhnout, a když se mi ho povedlo chytit, cenil na mě ty svoje zoubky. Tak jsem mu řekl: "Takhle teda ne, hochu!" a poslal pro tebe. Stejně jsem zrovna potřeboval píchnout s tou severskou záležitostí. Takže se mi povedlo krásně zabít dvě mouchy, jednou ranou."

"Kde je Derek!?"

"Jak to mám vědět?"

"Víš to moc dobře! Kdybys ho nechal jít, přišel by za mnou sám." Její trpělivost prudce klesala k nule. Představa, že tahle verbež ublížila jejímu malému bratříčkovi, jí doslova spalovala zevnitř. Těla éterických hádků prostoupily skutečné plamínky.

Pak zaslechla ženský smích. Otočila se směrem, odkud přicházel. Dveře se před čarodějčiným gestem rozlétly. Otevřel se před ní sklad. Zmalovaná ženština, zřejmě prostitutka, vypískla a schovala se mezi zavěšené šunky a klobásy. Po Gemmě se otočily buldočí tváře dvou po zuby ozbrojených rabiátů a výhled na dřevěný stůl mezi nimi. S rukama i nohama rozhozenýma a pevně přivázanýma k nohám stolu kovově se lesknoucími řetězy na něm ležela mužská postava. Hlavu měl muž zakrytou pytlem, Gemmě ale trvalo jen vteřinu, než ho poznala.


Prudce se nadechla a kvapem vyrazila ke spoutanému. Ve dveřích jí obě gorily zastoupily cestu. Napřáhla proti nim ruku. Éterický had se výbojně zavlnil. Pak ale prudce, vyplašeně zasykl a schoval hlavičku za ženin rukáv. Gemma s čelem nakrčeným sklonila paži.

"Protimagické obranné amulety. Moc šikovná věcička. Na černém trhu jsou po čertech drahé, ale vyplatí se to," pochvaloval si Oskar ze svého ležení za stolem.

Zhnuseně se na něj otočila.

"Doufám, že si nemyslíš…"

"Že by tě to mohlo trvale zastavit? Ne, to vůbec ne, drahá, něco takového by mi ani na mysl nepřišlo. Ale obejít je by ti mohlo trvat dost dlouho a moji hoši nejsou zvyklí ztrácet čas."

"Oscare, dám ti radu. Nikdy! Nikdy mi nevyhrožuj," slova jí z úst vycházela jen jako syčivý šepot.

"Gimmi!" výkřik zněl skrz látku pytle huhňavě.

"Ano, Dereku? Neboj, jsem tady!"

Oscar gestem naznačil gorilám, aby ji do skladu pustili. Stále se jí ale drželi těsně za zády s rukama na jílcích tesáků.
Gemma přistoupila ke stolu. Na zápěstích a krku spoutaného muže se kolem stříbrných řetězů šířily rudé skvrny pokryté drobnými puchýřky. Vystupovaly z nich jemné proužky dýmu. Gemma zaťala ruce v pěst. Hluboko v hlavě se jí ozval hlas.

"Jakpak se máš, sestřičko? Zas jsem něco pěkně pohnojil, co? Však já se z toho nějak vylížu a slibuju, že tentokrát už vážně budu hodný." Slova následoval tichy bolestivý smích.

"Ležíš tu spoutaný s pytlem na hlavě, jak by ses z toho asi tak chtěl vylízávat!? Hlavně mi nic neslibuj. Opium, to jako vážně!? Co sis myslel, že se tihle chlapi spokojí s pokáráním a plesknutím přes ucho? Kdy konečně vyrosteš!?"

"Pořád bys je mohla zabít. Tomu hlupákovi to vůbec nedochází." usmál se. Doslova ten úsměv viděla před očima.

"A to jako proč, abych ti vyžehlila cestičku z průšvihu!? Mohla bych, ale neudělám to, a ty to dobře víš. Je to verbež a ruce si kvůli nim rozhodně špinit nebudu!"

Otočila se zpátky k vládci karbanického doupěte.

"Tak co? Přijímáš v sázku jeho zdraví?" usmíval se pupkáč mlsně.

"Ujišťuji tě, že zdraví mých příbuzných není žádná tvoje hračka a že ti nedovolím s ním tak zacházet."

"Ale no tak, jaká hračka? Víš, že peníze miluju nade všechno. Vlastně byste to měli s bratříčkem brát jako poctu! Mimochodem, slyšel jsem, že tvé dcerušky jsou taky pěkná ptáčata. No jestli jsou po mamince…"

"Ujišťuji tě, že jsou. Nebezpečné a nesnášející proradné krysy," ušklíbla se.

Do zad ji zatlačila špička tesáku jednoho z ozbrojenců. Aniž by se otočila, poznamenala, jako když másla ukrajuje: "Vysvětlil bys laskavě svým poskokům, že pokud nebudou zachovávat patřičné dekorum vůči člence královské rady, bude jejich osud velmi nešťastný? Zjevně totiž nemají chudáčci ani ponětí, jak to na světě chodí."

Oscar Gualberto mávnutím ruky rabiáty odvolal a naznačil Gemmě, aby se posadila proti němu.

"Sakra ukliďte někdo ten stůl! To je strašný, jakej tu vy hovada dokážete nadělat brajgl!" rozkřikl se na svou tlupu.

"No dobrá," řekla tiše, "budeme hrát."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bludička Bludička | Web | 17. března 2014 v 21:38 | Reagovat

Budeme hrát. Vsadit něčí zdraví... nu, je to trochu strašidelná představa, ale tady vážně neměla jinou možnost. snad jen se na bratra vykšlat.
je to krásně napsané, příběh má spád... jediné, co ybch snad vytkla, je „kouřné šero rozbíjelo světlo“.
Světlo nic rozbít nemůže... ale to je ten můj fyzikálně naprogramovaný mozek.
Je to rychlé, ale ne uspěchané, má to spád a není to příliš naivní.
Palec nahoru za jméno Gemma, líbí se mi.

2 taive taive | 7. dubna 2014 v 19:41 | Reagovat

Děkuju :-). Pořádně dlouho jsem tu nebyla a sotva sem zas vlezu, hned takové milé překvapení. Jsem moc ráda, že se povídka líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama