Štěstí v kostkách - část druhá

20. prosince 2013 v 22:14 | Taive

Oscar uchopil mezi prsty, tlusté jako jitrnice, malou dřevěnou krabičku.

"Kostky jsou úplně obyčejné. Dáme si sola buscu, víš, že je moje oblíbená. A tady přichází má tajná zbraň!" Teatrálně rozhodil rukama. Na schodech ze sklepa se ozvaly několikery kroky. "Stála mě majlant. Beru jen prvotřídní zboží, takže by mě vážně zajímalo, jestli si s ní ty poradíš." Masitá ústa mu rozeklála tvář širokým obloukem úsměvu.


Gemma se otočila za zvukem kroků. K hráčskému stolu přicházeli oba vazouni a vedli mezi sebou drobnou postavu ve špinavém oděvu z kůží. Hrubě ji posadili na židli vedle svého velitele.

Gemmě se oči rozšířily úžasem. Mezi k pasu spadajícími rozcuchanými prameny černých vlasů vykukovaly špičky uší. Štětičky na jejich koncích prokvétaly stříbrem. Tvář skrytá ve stínu byla průzračně bílá a hustě zvrásněná. Proti plátnu kůže ostře vystupovaly temné skvrny podlitin. Velké oči zůstávaly sklopené, ale Gemma věděla, že kdyby na ni pohlédly, spatřila by tyrkysové hlubiny bez bělma. Proti ní neseděla lidská žena, ale seidhe, severská víla vědma.

"Tak co na ni říkáš?" dmul se vůdce gangu pýchou.

"Že jste ji pořádně zřídili."

"Ale no tak! Tyhle potvory přece vydrží hodně, ne? A zdrhala, mrcha, museli jsme ji trochu zkrotit."

"Oscare. Nemohu se dočkat dne, kdy někdo zkrotí tebe. Velice bych si přála být u toho."

Zamračil se.

"Nemáš žádný smysl pro humor, bývala s tebou větší legrace. Hru v kostky jsi doufám ještě nezapomněla. Takže bychom snad mohli začít, ne? Dáma má přednost." Podal jí krabičku s nepěkným úsměvem ve tváři.

Zaklepala kostkami a hodila. Symboly se otočily do průměrně příznivých konstelací. Uvažovala, co to vlastně dělá. Znala pověru, podle které si dokázaly seidhe pohrávat se štěstím. Netušila, zda je to skutečně jen pověra, nebo zda má nějaký základ v pravdě. Ona sama ale každopádně žádnými podobnými schopnostmi neoplývala.

Oscar kostky shrábl a vrazil je víle do ruky. Dlouhé, kostnaté prsty chvíli přejížděly po obrysech symbolů. Bledé rty se několikrát pohnuly a utvořily neslyšná slova. Pak víla kostky odevzdala zpět.

Oscar Gualberto rozšafně hodil.

Poskakovaly a otáčely se na stolní desce, symboly na jejich bocích se nepostřehnutelně střídaly. A pak se konečně zastavily.

Gangster zařičel radostí. Celé jeho mohutné tělo povyskočilo v křesle. Týraný kus nábytku zasténal. Kolem stolu se strhl rachot přičinlivých obdivných hlášek a pleskání se do kolen. Gema si beze slova prohlížela padlou konstelaci. Byla dobrá, o tom nemohlo být pochyb, trojice a dvojice, navíc celkem vysokých znaků, jenže hodnota znaků nebylo to, co čarodějku zaujalo.

Zaujal ji jejich význam. Typ kostek, kterými hráli, byl rozšířen po celé Nuadě. Lidé už je dávno přestali považovat za něco zvláštního. Gemma si ale v tu chvíli jasně uvědomila, jak zvláštní ve skutečnosti jsou. Symboly do nich vyryté dávaly smysl. Těm, kdo je uměli číst. Bylo to písmo starých národů, na centrálním kontinentu již dávno vymřelých a vyhnaných na sever. Oscar si zřejmě vůbec neuvědomoval, že nedává severské vědmě do rukou kostky, které by ona byla zvyklá používat jako hazardní hračku. Ona skrz ně hovořila se svými bohy. A význam její řeči ležel teď na stole, holý a zřejmý.
Kombinace run hovořila o utrpení a touze po smrti, prosila o vysvobození. Gemma zvedla k vědmě oči a pokusila se zachytit její pohled, marně.

Shrábla kostky, hodila. Nepočítala, pátrala po významu padlých run. Jen matně si uvědomovala, že její protivník říká cosi o snaze a dobré ruce. Konečně si runy dala v hlavě dohromady.

"Gebo," zašeptala jméno runy daru a pomoci.

Vědma zareagovala. Na okamžik problesk v šedavé tváři tyrkysový záblesk. Pak Oscar kostky vzal a celé kolo se opakovalo.

Potřeba pomoci se prostřídala s ochotou ji poskytnout. Vyjádřenou tentokrát na poslední chvíli, jak Gemma ne a ne najít vhodný symbol. Nakonec rozpoznala dagaz, runu ochrany a bezpečí a nenápadně na ni ukázala prstem.

Vědma, už s dlaní plnou kostek, které jí byly opět vraženu ku starosti, jemně zkřivila koutek rtů. Gemma se rozhodla považovat to gesto za úsměv.

Uvědomovala si, že je jen jediný způsob, jak by mohla být skutečně prospěšná vězněné víle. Musela by nad ní vyhrát. Prohlédla si zapisované výsledky. Byla to dobrá partie. Stále ještě měla šanci dosáhnout na počet bodů, zaručující vítězství. Kdyby měla štěstí na své straně.

Hodila. Podařilo se jí trefit symboly vyjadřující výhru. Zvedla pohled k víle. Teď už se jí dívala přímo do očí, z jejich hlubin až mrazilo. Neznatelně kývla divokou hlavou.

Oscar to kolo nehodil nic, vypadal rozčarovaně. Pak přišla znovu na řadu Gemma. Cítila, jak ji kostky svrbí v prstech. Oplétala je magie. Usmála se a vydala se všanc osudu poskakujícímu po stolní desce.


Kostky se zastavily. Pětice nejvyšších symbolů se rozmarně odrážela v překvapených očích okolo srocených rabiátů. Oscar praštil pěstí do stolu, až všechno v místnosti poskočilo. Na výsledku už ale nic změnit nemohl. Na stolní desce se bláznivě otáčely střepy rozbitého korbele.

"Myslím, že jsem vyhrála," poznamenala čarodějka tiše.

"To sotva! Čarodějnici se nedá věřit ani hovno!" ve vzteku se rozmáchl zakrvavenou rukou, až Gemmu zkropila rudá sprška.

"Upozorňuji tě, zlatíčko, že to tys podváděl. A rozhodně ses s tím netajil. No, osud měl očividně jiné plány." Usmála se a vytáhla ze záňadří kapesníček. "Prosím," podala mu jej pře stůl potřísněný krví setřenou z vlastní tváře, "ať nám tu ze samého vzrušení ještě nevykrvácíš."

Popadl nabízený kousek hedvábí a přitiskl si ho na roztrženou pracku. Trhl hlavou a oba vazouni popadli vílu za ramena. Nevykřikla, jen stiskla bledé rty do tenké, vzdorné linky.

"Jak je tohle možný!?"

"Jednoduše, nechal ses napálit." Pohodlně se opřela a smetla ze sukně zatoulané smítko, usmívala se.

"Jak to? Copak tahle vochechule není pravá!?" zatřásl vílou jako hadrovou panenkou. "Vždyť má ty hnusný voči, hnáty a všechno ostatní!"

"Jo, má toho dost," zamyslela se Gemma. "Jen jedno jí očividně chybí. Přízeň bohů. Je bezcenná. Snad sis nemyslel, že by se severské vědmy jen tak prodávaly na černém trhu? Tuhle nejspíš odkopli vlastní lidé, měli víc rozumu, než ty. Vsadím se, že žebrala někde u Bredy, když ji ti tvoji překupníci našli." S posměšně útrpným výrazem složila bradu do dlaní. "To se stává, Oscárku, lidé jsou zlí. Kupčí s každým svinstem a moc rádi podvádí…"

"Mlč už!" zavrčel. "Tak falešná vědma, bezcennou babiznu jsem si koupil. Ale za to někdo zaplatí." Zavrčení se prohloubilo a ztvrdlo krutostí.

Oscar se napřáhl. Vědma mu pevně a němě hleděla do očí v očekávání bolesti.

"Dost!" Gemmin hlas se odrazil od stěn pajzlu. "To by stačilo! Proto ji ještě nemusíš zbít. Vezmu si ji."

"Cože!?"

"Mám ráda kuriozity, jak víš. Možná je jako vědma bezcenná, ale mně se líbí. Koupím ji od tebe. Tobě se aspoň část peněz vrátí zpátky a já zapomenu, že jsi mi celý večer vyhrožoval a choval se ke mně jako k nějaké couře. A nezmíním se o tom veliteli svých stráží, takže nebude mít nutkavou potřebu se s tebou seznámit, až se budeš zase jednou vožralej vracet v noci domů."

Oscar nadmul hruď a otevřel pusu, Gemma ale jen varovně zvedla prst.

"A teď, bych velice ráda viděla svého bratra. Na nohou a v uctivém odstupu od tvých pochopů."

Oscar Gualberto se třásl vzteky. Trhnul ale hlavou k rabiátům a za chvíli už vedle chřestily sundávané řetězy.

"Dvě zlatky," položila čarodějka na stůl párek lesklých mincí. "Jestli si ji ceníš na víc, pošli ke mně někoho zítra."

"To si piš, že pošlu, já na svoje dlužníky nezapomínám."

"A já nezapomínám na špatně strávené večery. Některé mi zůstávají ležet v žaludku velmi těžce. Zkažené jídlo patří na mrchoviště a z tebe mi, Oscare, začíná být velmi zle."

Otočila se po krocích za svými zády. Ve dveřích skladu tam stál vysoký, zrzavý mladík. Dlouhé ostré zuby odhalené v neslyšném zavrčení. Z hrdla mu pomalu a poněkud neochotně mizely puchýře spálenin. Zůstávaly po nich lesklé stružky krevní plasmy.

Ššš, klid, ráda bych odsud vypadla rychle a v klidu.

Já bych mu zas rád rozerval hrdlo, co s tím uděláme?

Přestaneme si hrát na tlupu idiotů a odejdeme odsud jako civilizovaní lidé! Šlehla po něm přísným pohledem.

"Výborně! Takže, já se loučím pánové," ona i dvojice čarovných hadů přejeli celou kompanii očima. Oříškové i průzračné, všechny vyjadřovaly stejné pohrdání. Podala ruku vílí vědmě a naznačila jí, že může jít s ní. Seidhe tak učinila s divokou hlavou hrdě vztyčenou.

Oscar se jim oběma posměšně uklonil.

"Dámy. Nerozpakujte se, přijďte zas. Já a moji chlapi vás rádi uvidíme." Hodil po Gemmě přes stůl hedvábný kapesníček zrudlý nasáklou krví.

"Ó, děkuji, to snad ani nemuselo být," ušklíbla se.


Cestou je vyprovázely polohlasné nadávky. Gemma celou tu dobu držela Derekovi dlaň pevně mezi lopatkami, aby jej náhodou nenapadlo počastovat tu tlupu pár kousavými poznámkami. Až, když byli bezpečně venku na čerstvém vzduchu provoněném výpary chudinské čtvrti, oddechla si.

Obrátila se k víle, uklonila se jí a rukou naznačila jedno ze starých gest úcty, mohla jen doufat, že patřičné. Víla se zdála být benevolentní.

"Je pravá, co?" pozoroval ji mladý upír přimhouřenýma očima.

"Jistě, že je. A nejspíš se jí nelíbí, jak na ni zíráš." Vyplísnila jej jeho ochránkyně.

"Jasně," odkašlal si a rozpačitě přešlápl. "Hele, promiň, vážně mě to všechno mrzí. Víš, jaký jsem, prostě pitomec. Ještě, že ti to holky vynahrazují."

"No ještě ty, aby začínaly," zamumlala.

Pak si se zhnuseným výrazem uvědomila vlhký kapesníček, zmuchlaný v dlani. Už už se jej chystala štítivě odhodit, když ji Derek zarazil.

"Počkej!" se zlým úsměvem zkrvavený kus látky převzal. "Však já už vymyslím, co s ním…"

"Fajn, ale jestli se z toho zas vyklube průšvih, nevolej mě! Dnes jsem si záchranářské manýry vybrala na hodně dlouhou dobu dopředu."


Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám povídka líbila

100% 75% (3)
90% 0% (0)
80% 25% (1)
70% 0% (0)
60% 0% (0)
50% 0% (0)
40% 0% (0)
30% 0% (0)
20% 0% (0)
10% 0% (0)

Komentáře

1 Bludička Bludička | Web | 17. března 2014 v 21:46 | Reagovat

Tedy! Krásné řešení, osvobození vědmy i hra se symboly. Kostky jsou vrženy. a záporák prohrál.
Gemma je sympatická a správně přímá, Derek... no hodně lehkovážný. ale milý.
Moc se mi to líbilo, určitě se sem ještě vrátím.

2 taive taive | 7. dubna 2014 v 19:43 | Reagovat

Ještě jednou děkuju. Budu se těšit na tvé další návštěvy v mém kutlochu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama