Viděla jsem, slyšela jsem

Enderova hra - aneb jak zabít potenciál a emoce snadno a rychle

2. února 2014 v 20:24 | Taive

Enderova hra Orsona Scotta Carda je knihou nacpanou emocemi a napětím až k prasknutí. I kdybyste toužili být velmi kritičtí, jen těžko jí můžete vytknout nedostatek silných postav, vývoje a k nesnesení napnuté gradace finále. Z filmu na motivy první knihy Enderovy ságy na vás zato tato potenciální zklamání vyskočí pro jistotu všechna, snad aby to hezky kontrastovalo s papírovou předlohou. Ano, filmy podle knih se posuzují jen těžko. Já se ale nikdy nepokládala za hnidopicha, neschopného uznat kvality filmu jen proto, že se odchýlil od předlohy. Pokud ovšem film nějaké kvality má. A v Enderově hře se jakékoli klady hledají jen velmi obtížně.

Hobití výprava do Ereboru pokračuje

23. prosince 2013 v 23:22 | Taive



Tak jsem byla na Hobitovi, taky téměř o půlnoci, i když víc jak týden po premiéře. No co, nikdo není dokonalý a dřív se prostě čas nenašel. A co dojmy? Částečně je to tím, jak moc jsem se na tenhle film těšila, každopádně to ve mně vře. V dobrém i špatném slova smyslu, tak nějak se ty dva proudy sváří a nechtějí si navzájem ustoupit. Ještě doplním, že jsem byla na 2D s titulky a veškeré mé výtky a pochvaly k promluvám postav směřují tedy skutečně na originální herce.

Rekapitulace oproti prvnímu dílu:
Stabilně dobrý - Bilbo (díky Martine); zlepšilo se - mé rozlišování mezi trpaslíky (osobnost jich získala asi třetina, ale lepší než nic); zhoršilo se - soudtrack (titulky vedou)
Nejpříjemnější překvapení dvojky - král Temného hvozdu Thranduil; nejnepříjemnější překvapení - drak Šmak

A jak k tomu všemu došlo?

(Předem upozorňuji, že tento článek, stejně jako všechny další o filmech, knížkách a vůbec, může obsahovat spoilery.)
 
 

Reklama